Deset diamantů Ignáce Stuchlého

Duchovní profil

Duch svatý jako déšť působí, že v lidských srdcích vzkvétají krásné rostliny dobrých vlastností, ctností. Jako vyprávěl Don Bosco chlapcům sen o deseti diamantech, tak také v životě Ignáce Stuchlého můžeme nalézt deset diamantů, které charakterizují jeho život:

1. Víra

Po celý život si zachoval živou, neotřesitelnou víru, která inspirovala jeho myšlení i jednání. Vyznačoval se prostou, ale hlubokou zbožností, usebraností a pokorným vnějším projevem, což ukazovalo na jeho vnitřní víru a solidní duchovní život, který se s přibývajícími lety a zkušenostmi stále prohluboval. Jeho dopisy a korespondenční lístky spolubratřím svědčí o tom, že jeho jediným cílem byla Boží sláva a spása nesmrtelných duší.

2. Naděje

Ignác Stuchlý musel v životě podstoupit nadlidsky těžké zkoušky. Jako první český salesián zažil několikrát rozkvět i zničení českého salesiánského díla, nikdy však neztrácel naději a vynikal po celý život i v nejtěžších chvílích naprostou důvěrou v Boha.

3. Láska k Bohu a k lidem

Bůh mu byl vždy milující, ale i milovaný Otec. Svou upřímnou lásku k Bohu přenášel na své okolí a každý rozhovor s lidmi se nesl tímto duchem prostoty a dětské důvěry v Boha. Vše směřovalo k Pánu Bohu a k duchovnímu dobru lidí, zvláště mládeže. Když se ocitl mezi lidmi, hned si každého všimnul, každého oslovil, rád si zažertoval svým milým způsobem. Lidé se zastavovali, usmívali se, poslouchali a odcházeli s dojmem, že mluvili s mimořádně dobrým člověkem. Také hoši se k němu spontánně hrnuli, kdykoli se objevil na dvoře nebo na chodbě.

4. Duchovní otcovství

Dobrý otec se pozná na svých synech. A pro mladší spolubratry byl skutečně dobrým otcem. Padesát let žil jako vychovatel a představený v komunitách a dvacet tři let je vedl jako ředitel a inspektor. Ke všem vždy mluvilo raději otcovské starostlivé srdce než strohá přísnost. Také hoši byli k němu přitahováni a mnozí hovoří o kouzlu jeho osobnosti.

Přitahovalo k němu především vědomí, že má všechny opravdu rád a obětuje se pro ně. Víc než slova mluvily činy.

5. Chudoba

Don Stuchlý vřele doporučoval ducha chudoby svým salesiánům, připomínal, že vše, co máme, je dar chudých a musíme s tím dobře nakládat. Nesnášel, aby se něčím plýtvalo, a trpěl, když se mu zdálo, že se v domech ujímá snaha po blahobytnějším životě.

6. Poslušnost

Pro dona Stuchlého byla poslušnost záležitostí jednoty kongregace. Nikdy si nedovolil ani v nejmenším kritizovat rozkazy představených. Vždy zastával jejich stanovisko a v mnoha případech, když šlo o vážnější věci, předložil případ k vyřešení jim a pak se zařídil podle jejich rady.

7. Pokora

Ignác ze sebe nikdy v ničem nedělal střed, kolem kterého by se mělo všechno točit. Chtěl sloužit a kde mohl, ztrácel se v pozadí a nechal vystupovat druhé. Když bylo třeba, dovedl se v zájmu věci postavit do čela a zase ustoupit do pozadí. Jeho jednoduchost a prostota získávaly všechny lidi.

8. Rozvaha

Don Stuchlý se při vedení inspektorie podobal kapitánovi, který stále opatrně řídí směr své lodi a snaží se vyhnout všem úskalím. Nikdy neriskoval, když to nebylo třeba. V důležitých věcech se chodil radit k představeným jiných řádů nebo i k civilním osobám, majícím určitou kompetenci. Hodně se modlil za osvícení shůry a nejednou ukládal komunitě, aby se modlila o světlo v důležitých rozhodováních, aby vše bylo, jak říkal, podle vůle Boží.

9. Čistota

Ze studentských let máme svědectví Ignácova spolužáka Fojtíka, že o prázdninách, když šli studenti s děvčaty do obory na maliny a matky děvčat na to hleděly s obavami, stačilo říct, že Ignác tam bude také, a hned byly klidné. Don Bosco chtěl, aby čistota byla charakteristickou známkou salesiánů. Don Stuchlý byl v této věci vzor. Chodil vždy v klerice a dbal, aby i ostatní salesiáni jako vychovatelé byli citliví a dávali svým svěřencům příklad bezúhonné čistoty.

10. Prostota

Pod jeho vedením české salesiánské dílo rychle, podle mínění mnohých až zázračně rychle, rozkvetlo, aby pak ještě rychleji zcela náhle a skoro úplně zaniklo. Pán Ježíš měl také zázračné úspěchy, a přece, když visel mrtvý na kříži, v lidských očích bylo zničeno i jeho dílo. To proto, že lidé viděli jen povrch věcí, ale nemohli znát Kristovo velikonoční tajemství. P. Ignác Stuchlý nedělal zázraky a ani v jeho životě nepozorujeme mimořádné dary. A přece celý jeho život byl mimořádný a měl do sebe cosi, co připomínalo zázrak. Byl osobně neučený, prostý, nepatrný kněz, a jaké dílo vytvořil! Ale měl velikou duševní hloubku. Byl to muž Boží.