Přesto nás některé životní příběhy fascinují víc než jiné. Ti, kdo i mnoho let po své smrti stále oslovují a přibližují k Bohu velké množství lidí, mohou být církví uznáni jako “ctihodní”, “blahoslavení” nebo “svatí”. Věříme, že jsou v nebi a provází nás svou přímluvou.
Proces svatořečení
Život každého člověka je jedinečný.
Prohlášení určitého člověka za svatého (tzv. kanonizace) je běh na dlouhou trať. Než kandidát získá titul “svatý”, prochází postupně pěti etapami. Ignác Stuchlý už má některé z nich za sebou.
1. Smrt s pověstí svatosti
Aby celý proces mohl začít, musí být kandidát známý nejen ve svém nejbližším okolí, ale i v jiných krajích. Říká se tomu “pověst svatosti” (fama sanctitatis). V diecézi, kde zemřel, začíná shromažďování podkladů pro oficiální zahájení kanonizačního procesu.
2. Zahájení procesu - “služebník Boží”
Proces svatořečení se může zahájit nejdříve pět let po smrti kandidáta, který je v této fázi označován za „služebníka Božího.“ V první (diecézní) etapě probíhá vypovídání svědků, ve druhé (římské) etapě se vypracuje tzv. Pojednání o ctnostech (Positio super virtutibus).
3. Schválení Positia - “ctihodný”
Pojednání o ctnostech posuzuje řada historiků, teologů a kardinálů z římské Kongregace pro svatořečení. Když ho schválí, papež prohlásí Božího služebníka za “ctihodného”.
4. Uznání zázraku - “blahoslavený”
Dojde-li na jeho přímluvu k zázraku – zpravidla k uzdravení, které nelze vysvětlit přirozeným způsobem, a které je trvalé, prokazatelné a ověřené nezávislými lékaři – může být ctihodný blahořečen (beatifikován).
5. Uznání druhého zázraku - “svatý”
Aby mohl být blahoslavený prohlášen za svatého, musí se stát další zázrak. Prohlášení za svatého (kanonizace) je považováno za neomylné. Svatý získává datum v církevním kalendáři a může být předmětem úcty po celém světě.
KDO JE KDO v kanonizačním procesu
actor – iniciátor procesu, fyzická nebo morální osoba
postulátor – žadatel jmenovaný biskupem; shromažďuje a předkládá veškerou dokumentaci
vicepostulátor – spolupracovník postulátora
diecézní tribunál – předsedá mu biskup nebo jeho delegát, dále ho tvoří promotor iustitiae, notář a přizvaní odborníci
promotor iustitiae – člen diecézního tribunálu; moderuje vyslechnutí svědků, posuzuje správnost a úplnost výpovědí
úřední svědkové – archiváři, historikové, znalci mystické teologie, lékaři…; vypovídají o životě Božího služebníka, stejně jako členové tribunálu jsou vázáni přísahou
cenzoři – teologové; zkoumají spisy Božího služebníka a potvrzují, že neobsahují nic závadného proti víře a křesťanské morálce
Kongregace pro blahořečení a svatořečení – součást římské kurie; má na starost zkoumání a prověřování kauz blahořečení a svatořečení
