Proces svatořečení

Život každého člověka je jedinečný.

Přesto nás některé životní příběhy fascinují víc než jiné. Ti, kdo i mnoho let po své smrti stále oslovují a přibližují k Bohu velké množství lidí, mohou být církví uznáni jako “ctihodní”, “blahoslavení” nebo “svatí”. Věříme, že jsou v nebi a provází nás svou přímluvou.

Prohlášení určitého člověka za svatého (tzv. kanonizace) je běh na dlouhou trať. Než kandidát získá titul “svatý”, prochází postupně pěti etapami. Ignác Stuchlý už má některé z nich za sebou.

1. Smrt s pověstí svatosti

Aby celý proces mohl začít, musí být kandidát známý nejen ve svém nejbližším okolí, ale i v jiných krajích. Říká se tomu “pověst svatosti” (fama sanctitatis). V diecézi, kde zemřel, začíná shromažďování podkladů pro oficiální zahájení kanonizačního procesu.

2. Zahájení procesu - “služebník Boží”

Proces svatořečení se může zahájit nejdříve pět let po smrti kandidáta, který je v této fázi označován za „služebníka Božího.“ V první (diecézní) etapě probíhá vypovídání svědků, ve druhé (římské) etapě se vypracuje tzv. Pojednání o ctnostech (Positio super virtutibus).

3. Schválení Positia - “ctihodný”

Pojednání o ctnostech posuzuje řada historiků, teologů a kardinálů z římské Kongregace pro svatořečení. Když ho schválí, papež prohlásí Božího služebníka za “ctihodného”.

4. Uznání zázraku - “blahoslavený”

Dojde-li na jeho přímluvu k zázraku – zpravidla k uzdravení, které nelze vysvětlit přirozeným způsobem, a které je trvalé, prokazatelné a ověřené nezávislými lékaři – může být ctihodný blahořečen (beatifikován).

5. Uznání druhého zázraku - “svatý”

Aby mohl být blahoslavený prohlášen za svatého, musí se stát další zázrak. Prohlášení za svatého (kanonizace) je považováno za neomylné. Svatý získává datum v církevním kalendáři a může být předmětem úcty po celém světě.

KDO JE KDO v kanonizačním procesu

 

actor – iniciátor procesu, fyzická nebo morální osoba

postulátor – žadatel jmenovaný biskupem; shromažďuje a předkládá veškerou dokumentaci

vicepostulátor – spolupracovník postulátora

diecézní tribunál – předsedá mu biskup nebo jeho delegát, dále ho tvoří promotor iustitiae, notář a přizvaní odborníci

promotor iustitiae – člen diecézního tribunálu; moderuje vyslechnutí svědků, posuzuje správnost a úplnost výpovědí

úřední svědkové – archiváři, historikové, znalci mystické teologie, lékaři…; vypovídají o životě Božího služebníka, stejně jako členové tribunálu jsou vázáni přísahou

cenzoři – teologové; zkoumají spisy Božího služebníka a potvrzují, že neobsahují nic závadného proti víře a křesťanské morálce

Kongregace pro blahořečení a svatořečení součást římské kurie; má na starost zkoumání a prověřování kauz blahořečení a svatořečení